Sport a výdrž: co vás dokáže naučit vytrvalostní trénink

Sportování jde v ruku v ruce s tréninkem. To na jaký druh trénování se hráč zaměří je ale nesmírně důležité, protože každý sport vyžaduje něco trochu jiného. Podobně tomu je také na kasinech, například BetLabel má něco pro fanoušky automatů s vysokou volatilitou, kteří se nebojí vyššího rizika, tak pro nováčky s nízkou volatilitou. Přesně takto je důležité přizpůsobit svůj vlastní trénink, podle toho, jak náročný sport na výdrž je. Podle posledních studií se v tomto ohledu osvědčily strategie tréninků s dlouhodobým plánem. Podívejme se na to, co je pro ně důležité a u jakých sportů to má skutečný efekt. 

Lidské tělo a jeho výdrž 

Ve své podstatě je lidské tělo schopné vlastního biologického inženýrství s celou řadou procesů díky kterým se dokáže adaptovat různým podmínkám. Je ale důležité k tomu dobře přistupovat, udržet si pravidelnost ve svém trénování a naslouchat tomu, čeho je vlastní tělo v danou dobu schopné. Budování výdrže není sprintem ale maratonem. Je důležité mít trpělivost, dokázat si nastavit program tréninků efektivně a podle vlastních možností. Přeceňování může vést ke zranění nebo tréninku, který i přes všechnu bolest nebude dlouhodobě výhodný. 

Kouzlo dlouhodobé strategie 

Co všechno je možné vylepšením výdrže v lidském těle ovlivtnit? Je to možná překvapení, ale člověk může tréninkem doslova a dopísmene vylepšit stav svých vlásečnic v těle, které se točí kolem svalových vláken. K čemu to je? Cesta, kterou kyslík musí urazit než se dostane do buňky se díky trénování snižuje. Biogeneze dodává mitochondriím více energie a tu vytrvalostní trénink dál zvyšuje. Tyto procesy při dlouhodobém tréninku zvyšují celkovou výdrž. 

Jak dlouho ale něco takového trvá? Během prvních dvou týdnů intenzivního tréninku se zvyšuje objem plazmy a díky tomu se může zdát, že je cvičení o něco jednodušší. Tento proces se dále zlepšuje během následujících 6 týdnů během kterých se do procesu zapojí mitochondrie. Nyní se již dostáváme do procesu měsíců, zhruba půl roční trénování mění strukturálně srdce tak, že dokáže zvětšit levou komoru a díky tomu tělo lépe spaluje tuky. Hluboká metabolická adaptace a skutečné zvýšení výdrže se projevuje po jednom roce trénování. 

Co funguje a co ne 

Jedním z efektivních způsobů dlouhodobého tréninku se nazývá polarizační. Je to vlastně paradox, který se zaměřuje na 80/20 pravidlo. V praxi to znamená, že pro skutečnou vytrvalost ve sportu nejdříve člověk trénuje pomalu. Tedy 80 % z trénování má nízkou intenzitu a 20 % vysokou. Zároveň je ale nutné zvyšovat tempo, protože tělo se neustále adaptuje a stejný trénink dlouhou dobu tak nic nepřidá. Proto je důležité tělo takzvaně progresivně přetěžovat a postupně zvyšovat například délku kilometrů nebo rychlost běhu. 

Co naopak nefunguje? Tělo musí budovat takzvaný aerobní základ a pokud se tedy neustále udržuje střední tempo, v dlouhodobém rámci to nepomůže, protože tělo nemá čas na regeneraci. Dalším důležitým faktorem je glykolen, který tělo potřebuje pro zvládání intenzivního režimu trénování. Mnoho lidí ale dělá tu chybu v tom, že se zcela vyvarovává sacharidům a právě ty jim chybí pro zvládání větších intervalů trénování. 

Jak si efektivně rozložit energii 

Jedná se o jeden z nejdůležitějších faktorů během intenzivních tréninků během kterého je nutné udržet tělo ve fázi, která je adaptivní, aby to tělo dokázalo vydržet. Proto se musí pracovat nejen s vlastním tělem a tím, jak dýchat, nastavit intenzitu nebo aktivní a pasivní odpočinek, ale i s vlastní psychikou, která hraje nesmírně důležitou roli v dlouhodobém trénování. 

Sporty s nejvyššími požadavky na výdrž 

Vysoká výdrž a intenzita se kterou ji sportovci využívají není jen otázkou sportů, jako jsou vytrvalostní běh nebo crossfit, le také mnoha dalších letních i zimních sportů. Velmi vysoké požadavky má například biathlon, který kombinuje běh se střelbou v často velmi náročných podmínkách. Dále sem spadají také silniční cyklistika, triathlon nebo veslování a mnoho dalších sportovních disciplín.